| 000 | 01616nam a2200277 i 4500 | ||
|---|---|---|---|
| 001 | KN4203200005644954 | ||
| 005 | 20211002011617.0 | ||
| 008 | 201001s2020 xr |||||||||||||||||cze d | ||
| 020 | _a978-80-7252-851-6 | ||
| 040 |
_aPIG501 _bcze _erda |
||
| 041 | 0 | _heng | |
| 080 |
_a59 _2h |
||
| 100 | 1 |
_aWaal, Frans de, _d1948- _7jn20011019002 _4aut _942444 |
|
| 245 | 1 | 0 |
_aMámino poslední objetí / _bCo nám emoce zvířat prozrazují o nás samých. _cFrans de Waal, Klára Mathé |
| 250 | _aVydání první | ||
| 264 | 1 |
_aPraha : _bPráh, _c2020 |
|
| 300 |
_a287 stran + _efotografie |
||
| 336 |
_atext _btxt _2rdacontent |
||
| 337 |
_abez média _bn _2rdamedia |
||
| 338 |
_asvazek _bnc _2rdacarrier |
||
| 520 | 2 | _aMámino poslední objetí začíná smrtí Mámy, šimpanzí matriarchy, která si utvořila silné pouto s biologem Janem van Hooffem. Když Máma umírala, van Hooff učinil neobvyklé gesto a navštívil ji v její noční kleci, aby se mohli naposledy obejmout. Příběh Mámy tvoří jádro de Waalova přesvědčení, že lidé nejsou jediným druhem se schopností pociťovat lásku, nenávist, strach, zahanbení, vinu, radost, znechucení či empatii. De Waal zde probírá výrazy obličeje, emoce bublající pod povrchem a samozřejmě i život a smrt Mámy. Díky knize Mámino poslední objetí se srdce a mysl čtenářů stanou vnímavější vůči hlubokému propojení mezi lidmi a zvířaty a promění jejich pohled na život okolo nás. | |
| 653 | _anaučná literatura | ||
| 700 | 1 |
_aMathé, Klára _7pna2012736783 _4trl _942445 |
|
| 910 | _aPIG501 | ||
| 999 |
_c48242 _d48242 |
||