Užitá lyrika / Martin Stöhr, Petr Veselý
Material type:
TextSeries: ReX: Publisher: Brno : Host, 2020Edition: První vydáníDescription: 61 stran : ilustrace ; 19 cmContent type: text Media type: bez média Carrier type: svazekISBN: 978-80-275-0302-5Subject(s): poezieGenre/Form: česká poezie Scope and content: Pátá sbírka brněnského básníka, publicisty, nakladatelského a časopiseckého redaktora shrnuje verše, které autor napsal zhruba od roku 2012 až do současnosti. "Užitou lyriku" je možné definovat jako výdech každodennosti, jako (ne)okouzlení nad světem, v němž nacházíme stále nové inspirace, deroucí se do vědomí. Pro básníka zůstává jedním z hlavních zdrojů brněnské prostředí, město, v němž v duchu Ivana Blatného téměř "každý den končí melancholickou procházkou". Vedle tesklivých ohlédnutí jsou tu ale i bilanční porovnávání, povzdech nad tím, jak se láme čas a v paměti z něho ulpívají chvíle zarmoucení, lítosti, oné "užité lyriky", která bytostně vrostla do lidského života. Stöhrova poezie je jako mávnutí křídel, která přivolávají nejrůznější pocity: tu nostalgické úsměvy, tu přednášky na "katedře smutku", jindy zase až halasovské odkazy. Pokaždé však jde o básně, které spějí k intenzitě prožitku, který se, ať už svou zbytečností, bujarostí nebo oduševnělostí, otiskl pod kůži a o němž i proto lze i dnes vyprávět.
| Item type | Current location | Collection | Call number | Status | Date due | Barcode |
|---|---|---|---|---|---|---|
Kniha
|
Dospělé oddělení | Beletrie pro dospělé | Vyřazeno s úbytkovým číslem | 420320128883 |
Pátá sbírka brněnského básníka, publicisty, nakladatelského a časopiseckého redaktora shrnuje verše, které autor napsal zhruba od roku 2012 až do současnosti. "Užitou lyriku" je možné definovat jako výdech každodennosti, jako (ne)okouzlení nad světem, v němž nacházíme stále nové inspirace, deroucí se do vědomí. Pro básníka zůstává jedním z hlavních zdrojů brněnské prostředí, město, v němž v duchu Ivana Blatného téměř "každý den končí melancholickou procházkou". Vedle tesklivých ohlédnutí jsou tu ale i bilanční porovnávání, povzdech nad tím, jak se láme čas a v paměti z něho ulpívají chvíle zarmoucení, lítosti, oné "užité lyriky", která bytostně vrostla do lidského života. Stöhrova poezie je jako mávnutí křídel, která přivolávají nejrůznější pocity: tu nostalgické úsměvy, tu přednášky na "katedře smutku", jindy zase až halasovské odkazy. Pokaždé však jde o básně, které spějí k intenzitě prožitku, který se, ať už svou zbytečností, bujarostí nebo oduševnělostí, otiskl pod kůži a o němž i proto lze i dnes vyprávět.
There are no comments on this title.