Městská knihovna Milevsko

Přeloženo z němčiny

Román výrazného německého prozaika je psychologickým portrétem dezertéra z konce druhé světové války, na jehož příběhu ukazuje autor traumata, úzkosti a obavy, s nimiž se potýkali obyčejní příslušníci nacistické armády. Román jednoho z nejvýznamnějších německých poválečných spisovatelů otevírá téma dezerce, které bylo v Německu po druhé světové válce tabuizované. Také z toho důvodu vyšel román, původně napsaný roku 1951, až dva roky po autorově smrti v roce 2014, poté co byl nalezen v jeho pozůstalosti. Hlavní postavou románu je mladý voják Walter Proska, který dezertuje k Rudé armádě poté, co je jeho jednotka rozprášena partyzány. Poutavý, čtivý příběh plný zvratů a umělecky působivé ztvárnění slouží autorovi k zamyšlení nad závažnějšími tématy, která s dezercí vojáků souvisela; reflektuje vojenskou čest, svědomí a morálku, bez patosu se dotýká také vlastenectví a německého nacionalismu. Román je považován za milník poválečné německé literatury předávající závažné poselství o spravedlnosti a vině. Voják Walter Proska dezertoval k Rudé armádě ve chvíli, kdy už bylo nad jeho síly snášet válečné útrapy, umocněné šikanou a strachem. Uvědomoval si, že už ani neví, za co bojuje, vzrůstaly v něm pochybnosti a po smrti nejbližšího kamaráda se proto rozhodl vzdát se nepříteli. Po skončení války se Proska ocitl v sovětské zóně, v ovzduší plném nedůvěry a podezírání, kde je stejně blízko k smrti jako ve válečném konfliktu. I proto ho zde začnou trápit otázky, zda čin, k němuž se odhodlal, měl smysl, zda mu opravdu přinesl spásu, pocit klidu a vyrovnanosti. V románu, napsaném na počátku padesátých let, autor zůstal věrný svému celoživotnímu tématu: rozebrat jednání příslušníků německého národa ve válečném období, jejich fanatismus, následné vystřízlivění či nesnadnou denacifikaci, projevující se v odstraňování zrůdné fašistické ideologie, která v myslích mnoha lidí stále přetrvávala.