Městská knihovna Milevsko

Román je volným pokračováním knihy Odpusť, že jsem se vrátil a sleduje její hrdiny v neutěšených letech 2. světové války a přibližuje osudy lidí, kteří jsou po prodělaném strádání během první světové války o více než dvacet let později znovu konfrontováni s dopady válečných útrap. Sleduje, jak chatrnou skořápku propagandou prezentovaného poklidného a bezpečného života v protektorátu nahlodávají sílící represe gradující během heydrichiády a likvidace odbojového a později i partyzánského hnutí. Utrpení pardubických obyvatel bylo završeno v druhé polovině roku 1944, kdy město zažilo bombardování Spojenci, kterým se až napotřetí podařilo dokončit likvidaci rafinerie vyrábějící syntetický benzín. Román je psychologickou sondou do životů obyčejných lidí žijících v protektorátu i amerických letců vysílaných ke konci války z italských základen nad naše území, aby likvidovali průmysl zaměřený na válečnou výrobu. Kniha vzdává úctu těm, kteří navzdory všudypřítomnému strachu a nebezpečí dokázali podat pomocnou ruku. Je o lásce v mnoha podobách - zralé, vášnivé, vysněné, zakázané i opovrhované. Je o hledání identity, o statečnosti, nezištnosti, lži i bezohlednosti. Ukazuje, že pravda má tolik tváří, kolik je jejích nositelů a pozorovatelů. Hlavnímu hrdinovi Vojtovi, se kterým se setkáváme po dvaceti letech, se podařilo udržet si milovanou ženu. Pocit štěstí z nalezení nezvěstného syna a vnučky Soni kalí její vážná choroba. Nadějí nejen pro něj, ale i celou rodinu, se stává nadaná pravnučka Jiřinka. Je rok 1944 a blíží se konec války. Pardubicko je centrem náletů Spojenců a nacisti si bezohledně vyřizují účty. V těchto nejtěžších chvílích se projevují skutečné charaktery hrdinů. Román je příběhem o rodinných, partnerských a přátelských vztazích, o jejich těžkostech, nejednoznačnosti a složitosti, které sebou přináší nelehká válečná doba.