Městská knihovna Milevsko

Strhující paměti psané v první osobě přítomného času sledují očima mladého Michaela stále otřesnější vývoj událostí v nacisty okupovaném Československu mezi lety 1939-1945. Zpočátku v desetiletém Míšovi roste pocit nespravedlnosti, vůči níž protestuje slovy: "Každý den nějaký nový předpis a horší jídlo a žádný fotbal." Když německá armáda obsazuje Prahu, sleduje pochodující vojáky spíš zvědavě než vyděšeně, dokud ovšem nezahlédne manželský pár, který páchá sebevraždu skokem z balkónu a až do poslední chvíle se drží za ruce. Pak už je jen čím dál hůř: ghetto, žluté hvězdy, vražda otce, vzrůstající pocit nebezpečí, hlad, ponížení. To vše vrcholí příjezdem rodiny do Terezína. Tam se Míša připojí ke skupině čtyřiceti chlapců, kteří žijí, pracují a hrají si pod přísným, avšak milujícím dohledem mladého muže jménem Franta, který jim říká Nešarimové a vede je k vysoké morálce: "Nesmíme dopustit, aby nás cokoli připravilo o naši lidskost." Vynalézavost, láska k bližnímu a odvážný vzdor, kterými se Míša, jeho matka, Franta a další postavy vyznačují, vykreslují na pozadí neustále se horšících poměrů výmluvný odkaz lidské odolnosti.Kniha byla vydána s laskavou podporou Nadace Židovské obce v Praze a Nadačního fondu obětem holocaustu."Vyprávění mladého Míši je úplně jiné vzpomínání na holokaust, než bývá obvyklé. Míša zpočátku nechápe, co se kolem něj děje, a s úlevou přijímá život v koncentračním táboře, kde hraje fotbal a uzavírá přátelství. Postupně však už pravdu nemůže nevidět. Kontrast jeho nevinného pohledu na věci se čtenářovou znalostí událostí (jež do jisté míry sdílí i dospělí okolo Míši) vyznívá zlověstně. Přítomný čas vyprávění zvyšuje jeho naléhavost a Míšův smysl pro spravedlnost a jeho neutuchající víra v lepší příští najde u studentů odezvu." (School Library Journal)"Hrůzy holokaustu jsou zde pro školáky podány taktně, nicméně se v ničem neuchylují od pravdy. Bolestivou působivost pamětí ještě zvyšují přiložené fotografie a dopisy." (Booklist) "Někde ještě svítí slunce působí jako osobní deník českého chlapce, který během let 1939-1945 upřímně zaznamenává své každodenní starosti, stejně jako nejvnitřnější hnutí mysli. Michael tak současné generaci nabízí výjimečnou knihu, která v člověku probouzí jak soucit, tak zamyšlení. Je to neobyčejně cenný nástroj pro všechny, kdo se snaží (nejen) dospívající děti poučit o holokaustu." (Margot Stern Strom, Facing History and Ourselves)"Toto vyprávění umožní mladým čtenářům představit si sami sebe uprostřed nepředstavitelného a ukáže jim, jak dokázaly přežít děti, které se ničím neliší od nich samotných." (Michael T. Anderson, New York Times Book Review)